Carvingový oblouk
Je důležité si uvědomit, že alespoň v tomto textu není carvigové lyžování každé lyžování na carvingových lyžích, nýbrž taková technika lyžování, která jich maximálně využívá. Podstatou carvingového lyžování je jízda po hranách obou lyží a přenášení váhy. Nebudu zde popisovat metodiku výuky, protože na to nemám kvalifikaci a bylo by jistě důležité zohlednit dosavadní schopnosti žáka. Pokusím se ale sepsat vše, co nám bylo o správném projetí oblouku řečeno do co nejstručnějšího popisu, jak by to v konečném důsledku mělo vypadat. Jedná se o popis dlouhého uzavřeného oblouku. Při carvingovém lyžování navazuje jeden oblouk na druhý a při popisu tedy vyvstává otázka, kde začít. V těchto případech bývá užitečné začít od začátku, tedy přesněji těsně před tím, než zahájíme další oblouk. Pokud jsme předchozí oblouku projeli správně, jedeme v jeho závěru po vrstevnici (alespoň přibližně), většinu váhy těla máme na spodní lyži (poměr váhy je asi 90:10, a je tím větší, čí tvrdší a čím prudší je svah), jedeme po horních hranách lyží. Těžiště těla je však nad vnitřní lyží nebo ještě blíže ke svahu a je mírně vzadu. Holeně nohou tlačíme do jazyků bot a nohy držíme dostatečně daleko od sebe (alespoň na šířku pánve). Vnitřní noha jede výš po svahu a musí být tedy výce pokrčená - z tohoto důvodu je více vpředu. Trup od pasu nahoru je vzpřímený, ruce doširoka rozevřené, hlava je rovněž vzpřímená. Nedochází k žádné rotaci trupu, tj. tělo je otočeno do směru jízdy. Tato pozice trupu je rovněž charakteristická pro carvingové lyžování a zůstává zachována po celou dobu jízdy. Důsledně se vyhýbáme jakémukoliv zbytečnému pohybu paží, zejména si jimi nepomáháme k zatáčení. Hole máme vždy připravené, abychom se o ně mohli opřít v případě ztráty rovnováhy, není však nutné jimi píchnout před obloukem. Pokud tak učiníme, tak jen jakýsi náznak, aby nedošlo ke zbytečnému pohybu ruky. Z výše popsané pozice zahájíme nový oblouk v podstatě současným provedením několika úkonů. Odrazíme se ze spodní nohy a přeneseme váhu na horní lyži, současně překlopíme obě lyže na opačné hrany a posuneme těžiště těla dopředu (čí prudší svah, tím více se přesuneme, a tím prudší bude následující oblouk). Na začátku oblouku je težiště těla nad vnější (v tomto okažiku ještě horní lyží) a poměr zatížení vnější a vnitřní lyže je přibližně 60:40. Při přenesení váhy dbáme na to, že ani jedna lyže neztrácí kontakt se sněhem (k tomu nedochází v žádné fázi oblouku). Po provedení popsaných úkolnů začnou lyže opisovat oblouk. Po zahájení oblouku posouváme v celém jeho průběhu těžiště těla pomalu dozadu a dovnitř oblouku. Přitom současně rostě podíl váhy na vnější lyži. Čím více tlačíme na vnější lyži, tím více ji prohneme a tím ostřejší oblouk pojedeme. Po celou dobu oblouku držíme lyže na hranách a opět platí, že čím více jsou lyže na hraně, tím prudší je zatáčka. Pokud lyžujeme na tvrdém a prudkém svahu, je potřeba mít při výjezdu z oblouku téměř celou váhu těla na vnější lyži, aby se její hrana dokázala dostatečně zaříznout do podložky. Stejně tak musíme "přitlačit" na spodní lyži se zvyšující se rychlostí. V předchozím textu není ještě dostatečně zdůrazněno, že je nutné udržovat dostatečně širokou stopu. Pouze při jízdě v široké stopě máme možnost nezávislé práce obou nohou a využít celé nohy k naklonění lyží na hrany. Širokou stopu bychom měli držet po celou dobu oblouku, ale zvlášť důležité je to při zahájení oblouku. Pokud se nám tedy sjedou nohy k sobě během oblouku, tak v jeho závěru necháme horní nezatíženou lyži vyjet výš do svahu a teprve potom na ni přeneseme váhu.