Obsah
V porovnání s celkovým rozměrem bruslí jsou kolečka poměrně malé součástky, mají však pro jejich vlastnosti nejdůležitější význam. Jsou to totiž právě kolečka, která jsou ve styku s podložkou a přes která dochází k přenosu sil bruslaře na podložku, ale také naopak, veškeré síly způsobené podložkou jsou přes ně přenášeny do nohou bruslaře. Zásadním omylem je tedy rozlišení koleček na "pěkná průhledná a neprůhledná". Při výběru koleček se budeme raději zajímat o následující údaje...
Posouzení vhodnosti koleček pro námi zamýšlený účel není tak složité. Kolečka mají buď oválné, nebo ploché profily. Oválné profily mají při jízdě menší valivý odpor díky menší styčné ploše s podložkou, jsou tedy vhodné například pro rychlostní disciplíny a fitness. Ploché profily mají větší stabilitu a jsou proto nezbytnou výbavou vyznavačů agresivního skatingu.
Velikost koleček se udává jako průměr kolečka v milimetrech. Běžné jsou kolečka vyráběna v rozmezí od 44 do 80 mm. Obecně platí, že čím jsou kolečka větší, tím jsou brusle rychlejší. Z toho vyplývá použití velkých koleček při rychlostním bruslení a pro fitness. Naopak malá kolečka dávají brusli snadnější ovladatelnost, stabilitu a větší zrychlení. Brusle s menšími kolečky jsou tedy určeny především agresivním jezdcům.
Pro snadnější orientaci uvádíme přibližné rozměry koleček, doporučené pro jednotlivé disciplíny a ci1ové skupiny bruslařů. Přesné rozměry se samozřejmě řídí individuálními názory, úrovní schopností a konkrétním zaměřením bruslaře:
překážky a grinding - 44-52 mm
U-rampa - 55-62 mm,
in-line hokej - 70-74 mm
fitness 74-78 mm
rychlostní bruslení - 78-80 mm
Začátečníci, kteří většinou spadají do skupiny fitness, by měli zvolit kolečka menší, přibližně v rozmezí 70-74 mm. Zde bychom si dovolili varovat před tendencemi používat kolečka ještě menší. Zejména měkčí kolečka se rychleji obrušují, a tak hrozí nebezpečí, že ve chvíli, kdy se bruslař zdokonalí, budou již tak malá, že z jízdy nebude mít náležitou radost. Pro děti doporučujeme kolečka o velikosti přibližně 64-70 mm.
Pomocí koleček lze výrazně ovlivnit manévrovací schopnosti bruslí, zejména jejich točivost. Máme-li například fitness brusle s rovným rámem a jsme s nimi spokojeni natolik, že si nemíníme pořizovat jiné, můžeme si zakoupit dvě sady koleček stejné tvrdosti, ale o několik milimetrů rozdílných rozměrů. Větší kolečka pak namontujeme do středu bruslí, menší na okraje. Tím dosáhneme obdobného efektu, jako kdyby měl rám rockering. Nejde o ideální řešení, ale využívají ho například ti, kteří si občas zahrají hokej, a nechce se jim proto pořizovat si druhé kvalitní brusle.
Při výběru koleček na základě jejich vlastností je výběr jejich tvrdosti nejsložitější. Musíme totiž zvážit několik okolností.
Z hlediska výdeje naší energie je důležitý údaj, že čím měkčí kolečko, tím více námi vydané energie pohlcuje. Při otáčení kolečka totiž dochází na předním okraji styčné plochy s podložkou k jeho deformaci. Vytváří se zde malé vyboulení, které samozřejmě není pouhým okem pozorovatelné. Každopádně dochází k brzdicímu efektu. Tento efekt lze do určité míry omezit volbou větších koleček. Výrobci na tuto situaci reagují tím, že měkká kolečka se vyrábějí se středními a většími průměry. Pro nás, jako pro uživatele, je důležité si tuto situaci uvědomit ve chvíli, kdy máme kolečka již ojetá, pak nemá cenu snažit se s nimi dosahovat maximálních výkonů.
Je také třeba si ujasnit, na jakém povrchu budeme převážně jezdit. Měkká kolečka mají velmi dobré tlumicí schopnosti. Jsou tedy vhodná i pro hrubé povrchy, na kterých by nás s použitím tvrdých koleček záhy brněly nohy a výrazně bychom omezovali i životnost všech částí bruslí, především ložisek. Jde o obdobnou situaci, jako kdyby někdo chtěl jezdit osobním automobilem s nízkoprofilovými pneumatikami a tvrdými sportovními tlumiči po nezpevněných cestách.
Nesmíme zapomínat na to, že tvrdost kolečka ovlivňuje i takzvaný "grip", tedy přilnavost kolečka k podkladu. Měkká kolečka nám na površích se sníženou adhezí umožní bez podklouznutí přenos větší síly ve srovnání s kolečky tvrdými. To je pro nás důležité jak při odrazu, tak i při vyjíždění oblouků a při brzdění. Půjde-li například někdo s extrémně tvrdými kolečky na plastový povrch do bruslařské haly, bude si do určité míry připadat jako na ledě. Naopak, při in-line hokeji nebo agresivním bruslení, kde je boční sklouznutí brusle součástí výkonu, se bez tvrdších koleček neobejdeme.
S tvrdostí koleček souvisí i jejich životnost. Tvrdá kolečka samozřejmě vydrží déle. Jezdíme-li tedy téměř stále po hladkém asfaltu, je zbytečné používat příliš měkká kolečka, která budeme muset dříve měnit. Výjimkou je snad častá jízda na drsném asfaltu, kde doporučujeme preferovat zdraví před finančními výdaji. Je zřejmé, že i zde se měkká kolečka opotřebují dříve, ale pro nás jsou důležitější jejich tlumicí schopnosti. Tvrdost koleček se udává v jednotce označené - .A". Nejměkčí kolečka mají udanou hodnotu 74 A, nejtvrdší dosahují hodnot 100 A, v případě extrému i vyšších. I když to vypadá jednoduše, přesto upozorňujeme na skutečnost, že roli hraje i pružnost konkrétního materiálu, který byl použit při výrobě. Může se tedy stát, že když provedeme jednoduchý test tak, že pustíme kolečka stejné tvrdosti ze shodné výšky na zem a necháme je odrazit, mezi kolečky se stejnou hodnotou tvrdosti mohou být patrné určité rozdíly.
Opět zde uvádíme orientační údaje o vhodné tvrdosti pro různé druhy povrchů. Upozorňujeme, že u měkkých koleček je nutné brát v úvahu i hmotnost bruslaře. Je logické, že jinak se budou stejná kolečka chovat pod urostlým dvoumetrovým junákem, který váží přes 100 kg, a jinak pod štíhlou dívčinou stěží atakující hranici 50 kilogramů:
drsný asfalt 74-78 A
hladký beton 82-86 A
plastové povrchy 74-81 A
U-rampy a dřevěné překážky 88-95 A
hladký asfalt 80-84 A
kovové nebo betonové překážky 96-100 A
Víme-li, o jaká kolečka máme zájem, je třeba si na bruslích zjistit uvedené údaje. Na levných plastových kolečkách je často nenajdeme vůbec. Pak nám zbývá pouze již uvedený odrazový (v angličtině - "bounce") test. Pokročilí a sportovní bruslaři však dávají pochopitelně přednost kvalitnějším, i když dražším, výrobkům. Zde bývají údaje o rozměrech a tvrdosti uvedeny.
Brzdění patou, jehož název je přeložený z anglického výrazu "heel-stop", je nejjednodušší a přitom velmi účinný způsob zastavení. Jeho výhodou je, že lze brzdit v přímém směru, takže není zapotřebí větší prostor kolem sebe. Další výhodou je, že ho lze použít na jakémkoliv druhu povrchu...
U správného provedení nejprve při jízdě ve snožném postavení předsuneme brusli, na které je namontována brzda. Zároveň se snižujeme a posouváme těžiště vzad, proti směru očekávaného působení setrvačnosti, hlava je zpříma a sledujeme situaci před sebou. Dále zvedáme špičku přední nohy a přenášíme váhu na vlastní brzdu. Ruce dáme před tělo do pohotovostní polohy pro případ "zakopnutí" a možného pádu vpřed. Postupně se dále snižujeme, vysouváme těžiště vzad a zvyšujeme tlak na brzdu. Při razantním provedení u pokročilých bruslařů můžeme vidět, že bruslař stojí pouze na brzdící noze a zadní nohu zdvihne nad podložku. Podmínkou úspěšnosti manévru je, že obě brusle udržíme ve směru jízdy a nevybočíme.
Častou chybou začátečníků je, že stojí na víceméně propnutých nohách ve vzpřímené poloze a v obavě ze ztráty rovnováhy přenesou na brzdu jen málo síly. Brzdná dráha se tak neúměrně prodlouží a tato skutečnost dává vznik pověstem o malé účinnosti tohoto způsobu brzdění.
Odpůrci brzdění patou poukazují na to, že dochází k rychlému opotřebení brzdového špalíku. To je s ohledem na jeho malé rozměry do značné míry pravda, zejména při častém brzdění na hrubých površích. Nicméně cena špalíku je v porovnání s jinými částmi, které opotřebováváme při jiných způsobech brzdění, daleko nižší. Navíc si musíme uvědomit, že u všech strojních mechanizmů také nevyhnutelně dochází k opotřebování brzdových segmentů.
Tento způsob brzdění znají rovněž bruslaři na ledě a lyžaři. Na in-line bruslích ho lze využít pouze v nižších rychlostech a jeho účinnost není příliš velká.
Provedení je velmi jednoduché. Při přímé jízdě rozšíříme jízdní stopu bruslí, posuneme těžiště vzad a zatlačíme kotníky a koleny směrem dovnitř. Zároveň tlačíme nohama do bruslí směrem proti vznikajícímu tlaku.
V žádném případě nesmíme dovolit, aby se nám brusle sjely k sobě, což by vedlo k nežádoucímu "zakopnutí". Zkušení bruslaři při vhodné kombinaci povrchu a tvrdosti koleček dokážou přivést kolečka brusle do brzdícího smyku.
Někdy je tento způsob také označován podle původního anglického "T-stop". Jde o celkem pohotový a elegantně vypadající způsob přibrzdění. Účinnost, zejména při použití tvrdých koleček, není především ve vyšších rychlostech příliš velká. Brzdění provedeme tak, že zanožíme odlehčenou brusli za brusli stojné nohy a vytočíme ji do odvratu, pokud možno do pravého úhlu. Výrazně snížíme svůj postoj a mírně přeneseme váhu vzad. Rozložíme tlak rovnoměrně na všechna kolečka brzdící brusle a postupně je zatěžujeme. Podstatná část váhy však stále musí být na stojné noze, která řídí směr jízdy.
Chybou je přílišné přenesení váhy na brzdící nohu. Kromě obtíží se ztrátou rovnováhy hrozí i nebezpečí, že pokud by nám brzdící brusle zapadla do příčné rýhy, mohlo by v nejhorším případě dojít i k poranění kolenních vazů. Dalším nepříjemným důsledkem této chyby je, že příliš zatížená brusle má tendenci nás "vytahovat" do směru jejího natočení.
Odpůrci tohoto způsobu brzdění poukazují na značné opotřebení vnitřní hrany koleček a občas hovoří i o vydření plošek na kolečkách. Zatímco opotřebení koleček je skutečností, plošek není třeba se obávat. Pokud se podíváme při tomto manévru na kolečka, zjistíme, že se stále pomalu otáčejí, opotřebení je tedy rovnoměrné po celém jejich obvodu.
Brzdění otočkou
I brzdění otočkou má svůj anglický název, v tomto případě "spin-stop". Tento způsob brzdění lze doporučit pouze pokročilým a zkušeným bruslařům s dobrou stabilitou na bruslích. Výhodou tohoto způsobu je menší míra opotřebení koleček. Nelze ho však využít ve vysokých rychlostech a pro jeho provedení je zapotřebí větší prostor, zejména v případě, kdy bruslař nechá příliš uvolněné ruce.
Otočka se zahajuje obdobně jako oblouk s vyjetím na obou bruslích, jen vnitřní nohu nepředsunujeme vpřed, naopak ji ponecháme mírně vzadu. V průběhu oblouku přeneseme váhu na vnější nohu a odlehčenou vnitřní nohu otočíme přes přední kolečko 0 180°. Vytočíme brusle patami k sobě, zatížíme rovnoměrně obě nohy, pokrčíme se v kolenou, která tlačíme do stran, přeneseme těžiště dovnitř oblouku a přejdeme do jízdy po kruhové dráze. Otočku zpravidla dotočíme o 360° a v čelném postavení v původním směru jízdy zrušíme odvratné postavení bruslí. Je nutné si uvědomit, že čím vyšší rychlost, tím nižší musí být naše postavení.
Nedostatečné snížení nebo nedostatečný náklon do oblouku mají zpravidla za následek ztrátu rovnováhy působením odstředivé síly. Obdobný výsledek můžeme očekávat, pokud pro provedení obratu brusle dostatečně neodlehčíme vnitřní nohu.
Hokejové brzdění, anglicky "hockey-stop" nebo také "powerslide" - silový skluz, lze doporučit pouze velmi zkušeným bruslařům. Předpokládá nejen vynikající stabilitu na bruslích, ale také cit pro adhezní podmínky povrchu a koleček.
Provádí se vyjetím zatáčky o velmi úzkém poloměru, kdy brusle, postavené kolmo ke směru jízdy, jedoucí v široké stopě, převedeme do kontrolovaného smyku. Při provádění musíme velmi pečlivě kontrolovat rovnoměrné zatížení bruslí.
Hlavní chybou je přehnané přenesení váhy na zadní část chodidel či paty, kdy pod námi brusle podjedou stranou, nebo nadměrně zatížení přední části bruslí, kdy přepadneme přes špičky. O toto zastavení se nepokoušíme na površích znečištěných pískem, listím nebo jsou-li mokré. Pokusy o tento způsob zastavení na nerovných površích s rýhami je koledováním si o zranění.
I když jsme opatrní, může dojít naší chybou nebo vlivem okolností k situaci, kdy se nám brusle nekontrolovatelně rozjedou. Nezbývá nic jiného, než takovou situaci řešit pokud možno s rozvahou, i za cenu úmyslného pádu.
O velikém štěstí můžeme mluvit, pokud máme možnost najet na trávník, který svou měkkostí působí jako brzda nebo ztlumí náš případný pád. Před najetím na trávu musíme dát pozor, není-li trávník ohraničen obrubníkem, zvýšeným okrajem nebo naopak rýhou pro odvádění vody. Pokud zde takové překážky jsou, musíme je nejprve přeskočit. Při vlastním najetí na trávu bychom měli snížit těžiště těla co možná nejníže a výrazně je posunout vzad. Jednu nohu mírně předsuneme a paže připravíme před sebe pro případné tlumení pádu. Brzdný účinek je velmi silný a budeme mít značné problémy s rovnováhou. To nám však nesmí zabránit ve sledování terénu a překážek před sebou. V případě vyšších rychlostí, kdy se nám nepodaří vyvážit setrvačné síly a pád je neodvratný, je dobré umět obranářský kotoul, který lze předem nacvičit na žíněnkách, v písku nebo na dobrém trávníku.
Víme-li, že svah má dojezd do roviny nebo protisvahu a nehrozí-li nám nebezpečí kolize, snížíme postoj, zaujmeme stabilnější postavení rozšířením stopy a předsunutím jedné brusle, připravíme paže pro případný pád a snažíme se dojet k místu naší záchrany.
Nejhorší je situace, kdy nám hrozí náraz na pevnou překážku, pád do hloubky nebo (v nejhorším případě) nekontrolovaný vjezd na frekventovanou komunikaci. Při jakémkoliv nárazu na pevnou překážku nebo pádu do hloubky s neznámými překážkami nám hrozí vážná zranění. Při střetu například s rozjetým městským autobusem můžeme hovořit i o fatálních následcích. V těchto případech nejvyšší nouze není dobré spoléhat se na štěstí a je lépe provést kontrolovaný pád i za cenu poškození ochranného vybavení, zničení oděvů nebo i vzniku bolestivých spálenin. Pokud je toto řešení neodvratné, platí zásada "čím dříve, tím lépe". Další zvyšování rychlosti případné následky pouze zhorší.